Výmarský ohař Laura
O mě od začátku |
|
Jak už jste se na úvodní stránce dočetli, moje celé jméno je Lussy ze záběhlického domu a jsem výmarský ohař krátkosrstý.
Narodila jsem se 5.6.2008 v Praze 10 u moji chovatelky Kateřiny Jirkové. Celkem se nás narodilo 7 štěňátek.
Moje maminka Arnika z Kovářova dvora se o nás starala, ale rychle jsme rostli a tak si pro nás začali jezdit noví majitelé.
Pro mě si přijela moje nová panička až 3.12.2008. Už v autě mi místo Lussy začala říkat Lauro, no a už mi to zůstalo.
Odvezla si mě asi 20km od Prahy, do vesnice Solopisky. Bylo to pro mě úplně něco nového, jelikož jsem byla zvyklá na byt v Praze, a tady byl obrovský dům a možnost volného běhání po loukách. Jenže dům byl bez oplocení, což byl velký problém jak pro mě, tak pro moji paničku.
Když mě přivezli do nového domu, tak jsem ho celý hned prohlédla a našla si svůj doteď oblíbený gaučík u televize, jen mě hned z něj vyhnali, ale stejně jsem na něm trávila dlouhé zimní večery :) Dali mi do předsíně deky, a že bude moje místečko tam, ale moc se mi to nelíbilo, tak jsem začala zlobit. Otevírat dveře a všechno rozkousat a zničit, to byl můj cíl a moje zábava. Ovšem panička se moc nebavila, a tak udělala všude zámky a klíč a měla jsem smůlu, i když občas zapomněli zamknout a pak to bylo něco pro mě :) Začali jsme chodit několikrát denně ven s mojí nejlepší kamarádkou Quenou. Quena je 2letá maďarská ohařka a s mým kamarádem Butchem, který je tříletý americký buldok.
V lednu jsem začala s paničkou chodit na cvičák, abych se naučila trošku poslušnosti, protože jsem ráda utíkala a dělala si všechno podle sebe. Nejdřív se mi to moc nelíbilo,ale pak jsem zjistila, že formou hry to je i zábavné. Učila jsem se poslechnout na píšťalku, sedni, down, odložení, chodit u nohy atd atd.... Taky jsem začala poznávat i jiné pejsky, se kterými jsem vždycky dováděla. Stále mi ale chyběla ta zahrada po které jsem mohla běhat celý den, pokud by tedy nebyla velká zima.
Zimu jsme těžce přežili a začalo jaro. No a na jaře se postavil konečně ten plot. Nevím jestli jsem byla víc šťastná já a nebo moje panička. Takže jsem přes den byla venku a večer jsem chodila spát do předsíně domu. V dubnu jsem se zúčastnila jarního svodu, který se konal na Praze 9. Bylo to poprvé co jsem viděla tolik psů, ale já jsem se s nimi moc kamarádit nechtěla. No a v květnu, to už bylo krásné počasí a teploučko, mně panička přivezla velkou boudu, ve které jsem měla spát přes noc. No první noc se mi to moc nelíbilo, ale teď už jsem tam zvyklá a spokojená. Na konci května se se mnou začalo něco dít. Psi mě očuchávali, taky semnou najednou přestali chodit na procházky a přes den i noc jsem byla hodně doma. Přišlo na mě první hárání. Naštěstí všechno proběhlo v klídku a za 28 dní jsme opět vyráželi ven s mými kámoši.
28.6.2009 mě panička naložila do auta a dlouho jsme jeli někam pryč. Nejdřív jsem si myslela že to bude výlet, ale nakonec bylo všechno jinak.
Byl to sice výlet, ale úplně jiný, než jsem si myslela. Přijeli jsme na místo, kde na nás čekal pán, šli jsme k němu na dvorek a tam bylo asi 30 psů. Skoro samí ohaři. Mě hned zavřeli do kotce, což se mi vůbec nelíbilo. A už vůbec se mi nelíbilo, když jsem viděla jak panička odchází a odjíždí beze mě. Ano, dala mě na výcvik panu Velebovi na Moravu. Proštěkala jsem plno nocí, ale nebylo mi to nic platné. Začala jsem se s panem Velebou pomalu seznamovat a začali jsme se spolu připravovat na podzimní zkoušky, kvůli kterým mě moje panička dala až na Moravu do vesničky Lukov k panu Velebovi. Pomalu jsem se začala učit aport, pak vlečku atd atd...No myslim, že mi to docela šlo, ale hrozně se mi stýskalo a paničce taky. Nevím kdo z nás brečel víc :)
V červenci jsem najednou zaslechla ,,Laura", ano byla to moje panička s páníčkem. Byli jsem moc šťastné obě dvě, já jsem lítala jak blázen a panička na mě jen koukala a nevěřila jak jsem se hezky spravila a jak dovádím. Pak mě vzali chvilku na procházku, povídali si s panem Velebou a pak zase odjeli. A já tam opět zůstala sama, teda asi s 30ti pesanama, ale sama bez mé paničky.
Další den jsme šli k velkému rybníku, kde se mi moc líbilo. No a protože se mi to tolik líbilo a docela mi to i ve vodě šlo, tak jsme dalši sobotu vyrazili na vodní zkoušky s panem Velebou do Jihlavy. Skončili jsme na 5 místě s 94 body, což byl myslím docela úspěch.
No ale neměla jsem žádný odpočinek, protože jsem se musela připravovat na podzimní zkoušky, které se konaly 23. srpna u okresního spolku ve Vsetíně. Nakonec jsme také měli úspěch v první ceně s 263 body, ale trošku jsem to pokazila přinášením kachny z hluboké vody, kde jsem kachnu upustila. Naštěstí jsme to dostali i tak v první ceně. :)
No a jelikož byl můj prázdninový úkol splněn, přijela si pro mě opět moje panička a odvezla si mě tam kam patřím :)
Doma už na mě všichni čekali, jak človíčci tak i moji kamarádi Butch a Quena. Všechno se zdálo už být fajn, měla jsem svoji paničku, kamarády, velkou zahradu a boudu. Ale druhý den po návratu jsem začala mít kašel. Další den se přidalo i zvracení, byl to pro mě hrozný týden a pro všechny okolo také. Všichni jsme měli strach. Co jsem snědla, nebo vypila jsem hned vyzvracela. Panička u mě seděla celou noc a nevěděla si rady. Další 4 dny jsme jezdili na veterinu nejméně 2xdenně. Dostávala jsem injekce, antibiotika, infuze atd. Po 4 dnech se to začalo zlepšovat a začali mi vařit rýži s kuřecim masem a mrkví. Nejprve mě krmili každé tři hodiny po trošce a postupně se mi přidávalo a po dalších dnech už jsem přešla na moje granule. Dost jsem sice shodila, ale neuplynuly ani tři týdny a moje váha byla stejná, jako když jsem přijela od pana Veleby.
No a teď si užívám konečně té zahrady a ještě hezkého počasí. Chodíme stále na procházky a těšíme se až bude nějaký hon, abych také mohla všem ukázat co umím :)
Bohužel to ničení věcí mě stále ještě nepustilo a pořád mě to baví, hlavně ničení bot a strhávání prádla ze šňůry :)... To je prostě moje.
Tak uvidíme jak to nakonec všechno dopadne. Panička doufá, že už z toho brzy vyrostu.
Takže zkoušky mám úspěšně za sebou a teď bych chtěla s moji paničkou chodit na výstavy. Možná ještě nějakou stihneme tento rok, a nebo to necháme na příští.
Pokud to půjde tak chceme absolvovat příští rok klubovou výstavu, která by pro nás byla velice důležitá, kvůli uchovnění.
No uvidíme jak to půjde. Hlavně když budeme všichni zdraví a spokojení :)
LAURINKA :)
 ll |
